Dejte svým blízkým šanci - i konec života mohou mít hezký...

Otázky a odpovědi

Kdy mám začít uvažovat o hospici?

O hospici je dobré začít uvažovat ve chvíli, kdy nemoc přejde do fáze, kdy není vyléčitelná. O této skutečnosti by měl informovat nemocného jeho ošetřující lékař. Pokud možnosti směřující k vyléčení a uzdravení byly vyčerpány, je přáním nemocného žít co nejdéle i se svou nemocí. Bývá zpravidla z nemocnice propuštěn do domácího ošetřování, je v péči praktického lékaře a stará se o něj rodina, ev. za pomoci sestry z domácí péče.
Daří-li se příznaky nemoci zvládat doma, je to pro nemocného to nejlepší. Pokud se však nemoc natolik zhorší, že např. bolest, dušnost, zvracení apod. nelze již v domácím prostředí zvládat, je na místě uvažovat o hospici, zjistit si první informace, zatelefonovat sociální pracovnici hospice a nejlépe si s ní domluvit osobní návštěvu, při níž lze ústně zodpovědět všechny dotazy,  prohlédnout si zařízení hospice a zjistit postup při přijetí. Pokud je nemocný člověk hospitalizován v nemocnici a nedostává již aktivní protinádorovou léčbu a zároveň je jeho stav natolik vážný, že nemůže být propuštěn do domácího prostředí, je na místě začít uvažovat o hospici.
 

Kdy je správný čas pro hospitalizaci v hospici?

Do hospice jsou přijímáni pacienti s ukončenou aktivní (většinou onkologickou) léčbou, u nichž je indikována jen léčba symptomatická. Někdy to znamená poslední dny života, jindy zde nemocný stráví třeba i rok. To záleží na jeho zdravotním stavu, diagnóze a rychlosti progrese nemoci, včasné informaci od ošetřujícího lékaře a pacientově sociálním zázemí. Jistě není cílem, aby v hospici pobýval pacient, který je ještě soběstačný a zvládá pobyt doma s minimální dopomocí, nebo částečně soběstačný pacient, jemuž základní dopomoc dokáže zajistit rodina. Pokud ale pacient vyžaduje péči, kterou sám nezvládá, nebo nemá nikoho, kdo by mu pomohl v domácím prostředí, je vhodné zažádat o hospicovou péči ihned při ukončení aktivní léčby. To, že je pacient ještě chodící nebo téměř soběstačný, není kontraindikací pobytu v hospici. U pacientů, kteří mají rodinné zázemí a dlouhodobě zvládají domácí péči, je třeba zavčasu zvážit, zda chtějí nemocného ponechat doma do posledního vydechnutí, nebo zda při dalším zhoršování stavu budou chtít umístit svého blízkého do zdravotnického zařízení typu hospice, případně tam i pobývat s ním. V prvním případě je nutné úzce spolupracovat s praktickým lékařem a zjistit možnosti eventuální domácí péče v místě bydliště. V druhém případě je dobré v předstihu nechat vyplnit žádost o přijetí do hospice, odeslat jí a domluvit se s pracovníky hospice, že až rodina přestane péči zvládat, tak se ozve. Není ale vhodné převážet pacienta až ve finálním stavu, kdy každý pohyb bude velkou zátěží nebo hrozí úmrtí v sanitce. Pokud tedy víte, že domácí péči nezvládnete až do konce, je lépe přijet do hospice, dokud je nemocný plně při vědomí.
Je zbytečné, aby pacient v domácím prostředí trpěl nekontrolovanou bolestí, dušností, nedostatkem tekutin nebo jinými příznaky. Všechny se dají zvládnout prostřednictvím domácí péče, aniž by nemocný musel být převážen do nemocnice. Zde je nejdůležitější spolupráce s vaším praktickým lékařem. Je také možné přechodné přijetí do hospice k nastavení léčby, zaučení rodiny v péči o nemocného a zajištění potřebných pomůcek.
 

Kolik se platí za hospicovou péči?

Zdravotnická péče v hospici je hrazena ze zdravotního pojištění. V něm jsou zahrnuty náklady na léky, materiál apod. Služby nezdravotního charakteru, jako např. nadstandardní vybavení pokoje, přítomnost vlastního sociálního zařízení, televize a možnost připojení k internetu na každém pokoji apod. již ze zdravotního pojištění hrazeny nejsou a je zde nutná finanční spoluúčast pacienta. Výše této platby (v rozmezí od 100,-Kč do 310-Kč za den) se vždy vypočítává z příjmu pacienta. Výše tohoto příspěvku je vypočtena tak, aby zbyla část peněž pro jeho osobní potřebu. Z tohoto důvodu je v den  příjmu nutné doložit výši příjmů pacienta.
Konkrétní údaje o platbě jsou k dispozici na webových stránkách hospice (www.hospicpt.cz/prachatice/uhrada-pobytu).
Platby jsou srovnatelné s platbami v domovech pro seniory. Někdy se lze setkat s mylným názorem, že hospic je finančně nedostupný. Výše uvedené informace jsou důkazem, že každý si může hospicovou péči uhradit ze svého příjmu a není nutné, aby se na ní podíleli ostatní členové rodiny.V případě obtížné sociální situace klienta, kdy by měla být případná insolvence jedinou překážkou přijetí, lze poplatek ve výjimečných případech snížit či prominout.

 
Regulační poplatek
 
Na základě § 16a, písm. f) Zákona č. 48/1997 Sb. O veřejném zdravotním pojištění je každý hospitalizovaný pacient povinen hradit tzv. regulační poplatek za poskytnutí péče v lůžkovém zdravotnickém zařízení, tj. i v hospici, ve výši 100,- Kč/den
 
Rodinný příslušník
či jiná doprovázející osoba ubytovaná na pokoji s nemocným platí 50,- Kč za noc. Může si též objednat stravování v kuchyni, či využít kuchyňku na každém z oddělení a stravovat se z vlastních zásob.
 
 
 

 

 

Přijímáte do hospice jen věřící pacienty?

Hospic je otevřen – stejně jako nemocnice – každému člověku bez ohledu na vyznání. Mnoho pacientů je nevěřících, mnoho věřících, kteří víru nepraktikují a část pacientů tvoří lidé, kteří jsou věřící a podle své víry žijí. Při přijetí se personál snaží zjistit, jaké hodnoty pacient vyznává, aby mohly být respektovány.
Ačkoliv má hospic v názvu jméno světce, neznamená to, že slouží pouze lidem věřícím. Neznamená to ani, že v hospici pracují pouze řádové sestry. Personál  hospice tvoří 30 zdravotníků, z nichž je 28 civilních všeobecných sester a ošetřovatelek a 2  jsou řádové sestry. Další 2 řádové sestry dochází  za pacienty, kteří si to přejí a pomáhají jim vyplnit jejich volný čas rozhovorem, četbou, procházkou v parku, hrou či jinou aktivizací. Vždy vychází z přání nemocného. Jednou týdně je v kapli hospice sloužena římsko-katolická bohoslužba, které se mohou  v případě zájmu pacienti zúčastnit. Víra není a ani nesmí být v hospici nikomu vnucována.
 

Rád bych využil pro maminku hospicové péče, ale nevím, jak jí to říct.

Pokud je maminka lékařem informována o přechodu na symptomatickou léčbu a je si vědoma blížícího se konce, naskýtá se několik možností, jak jej prožít. Je třeba počítat s tím, že zdravotní stav se bude zhoršovat a ujasnit si vzájemně svá přání a své reálné možnosti. Může se stát, že vy i maminka budete chtít, aby zbytek života prožila doma, ale neumožní vám to rodinná nebo pracovní situace nebo symptomy nemoci, které v domácím prostředí nedokážete zvládnout. Je třeba dopředu zvážit síly, neboť vás může čekat několik velice náročných měsíců. Pokud usoudíte, že vy i maminka máte zatím dost sil i možnost zajistit péči doma, pak je to vaše a správné rozhodnutí. Podporou stran zdravotní péče vám bude praktický lékař, pečovatelská služba nebo domácí (hospicová) péče. Pokud maminka nechce doma zůstat, pak je asi lépe její přání respektovat, i když je to třeba jen proto, že vám nechce přidělávat starosti. Ale proč by si měla vyčítat každým dnem, že vás svou existencí zatěžuje, byť vy to vnímáte zcela naopak? Pokud se shodnete, že v domácím prostředí péči poskytovat nezvládnete nebo nechcete, pak je nutné vybrat některé ze zdravotnických zařízení, kde by se o maminku mohli postarat. Pokud maminka trvá na tom, že zůstane doma, i když vy péči nezvládáte nebo nemůžete poskytovat, pak je vhodné vytrvat ve vysvětlování situace, znovu a znovu citlivě sdělovat, že takto to zůstat nemůže, protože maminka potřebuje péči, kterou vy nejste schopni zajistit doma a nechcete jí nechat trápit jen proto, že např. musíte chodit do práce. Že s ní budete trávit všechen čas, který jí můžete poskytnout, a nejde o to, jak jí někam odložit. Je dobré nabídnout, že můžete společně vybrat zařízení, které by jí i vám nejvíce vyhovovalo. Často pacient vzdoruje přijetí do zdravotnického zařízení proto, že se brání přijmout nevyhnutelně se blížící konec. I to je třeba v rozhovoru reflektovat. Mnohdy pacientům pomůže zjištění, že jejich blízcí „vědí“ stejně jako oni sami již „vědí“. Zařízení, která by maminku mohla přijmout, jsou v podstatě dvojího typu – nemocnice nebo hospic. V nemocnici je to oddělení následné nebo dlouhodobé péče, kde bude klasická nemocniční péče, omezené návštěvy, nemocniční prostředí a vybavenost, většinou jsou sem pacienti překládáni z akutního interního nebo chirurgického lůžka po vyřešení problému, který vedl k přijetí. Hospic je zařízení určené pro pacienty v terminálním stadiu jejich nemoci, zdravotní péče bude na stejné úrovni jako v nemocnici, je zde možnost pobytu rodinného příslušníka, neomezené návštěvy a možnost přizpůsobení aktuálním potřebám nemocného. Zatímco oddělení dlouhodobé péče bývá v každém okresním městě, do hospice to možná budete mít o něco dál. Hospic je možno si prohlédnout předem, osobně či přes internetové stránky.
Častou námitkou pacientů i rodin je, že hospic „je konečná“. Zde opět pomůže podívat se pravdě do očí – ano, pokud maminka umírá, pak zemře v jí určený čas, ať už bude kdekoliv - v hospici, v nemocnici nebo doma. Pokud neumírá, pak nezemře, i kdyby ležela v hospici. I z hospice je možné odcházet na propustky nebo být propuštěn trvale za předpokladu, že to dovoluje zdravotní stav nebo má pacient zajištěnu domácí péči.
 

Jak říci nemocnému, že se blíží konec jeho života?

Každý člověk na sobě svůj zdravotní stav nějakým způsobem pociťuje. Pokud je pacient o své diagnóze od počátku lékařem informován a s touto informací prožívá celé období zhoršování stavu, dílčí neúspěchy léčby až k jejímu ukončení a přechodu na léčbu symptomatickou, pak si zajisté zhoršování stavu uvědomuje a sám si je spojuje s progresí nemoci. V takovém případě lze pacientovi přímo sdělit, že nové obtíže, které se objevují, souvisí s nemocí, že stav se již nebude lepšit a spíše se bude zhoršovat. Je možné vysvětlit, co je příčinou konkrétních obtíží, jaké jsou možnosti řešení a co se pokusíme pro nemocného udělat. Také je namístě přiznat, pokud nemůžeme dělat již nic jiného, než tlumit bolest nebo dát tišící léky, pokud si to pacient přeje. V každém případě je dobré neuhýbat před otázkami nemocného a na časté dotazy „a bude to zase lepší“ neodpovídat planým utěšováním, ale raději odpovědět pravdivě, že pravděpodobně již ne. Mnohdy není třeba odpovídat slovy, protože se s nemocným, který sám tuší, domluvíte pouhým pohledem či gestem. Vždycky je ale vhodné nabídnout pomoc a naději, kterou ještě nabídnout můžeme, tj. nejen řešení příznaků jako je bolest, zvracení, teploty, dušnost, ale hlavně nabídka naší fyzické přítomnosti a doprovázení až do konce. Většina pacientů svými dotazy naznačí, zda o blížícím se konci mluvit chce, či nikoliv. Pokud ne, je namístě vhodně navázat hovor a zjistit, zda si pacient postupující nemoc uvědomuje a spojuje s nevyhnutelným koncem a zda chce o svých pocitech s tím spojených mluvit. V každém případě je vhodné respektovat jeho přání a nenutit jej do rozhovoru o smrti, pokud sám nechce. Je možné, že bude mít odvahu hovořit s někým jiným z pečujících osob.
Jiná situace nastává, pokud pacient o diagnóze a infaustní prognóze doposud informován nebyl. Nemocný se pak často trápí svými obtížemi, pro které nenachází vysvětlení, zlobí se na všechny zúčastněné, že jeho obtíže přehlíží nebo řeší nedostatečně, případně je přičítá za vinu sám sobě. V takovém případě je namístě vysvětlit situaci a nemocného pravdivě informovat. Nezřídka se pak setkáme s úlevným konstatováním „já jsem si to myslel“. Většinou se nemocný potřebuje vyplakat, což může trvat i několik dní, ale sdělením pravdy se uvolní napětí a otevírá se možnost mluvit o obtížích, možnostech léčby a dalším výhledu. Na tomto místě je třeba připomenout, že poskytnutí informací o zdravotním stavu a prognóze náleží plně do kompetence lékaře. Všechny ostatní pečující osoby svým jednáním a komunikací s pacientem mohou toto sdělení významně ovlivnit, proto je dobré, aby všichni členové týmu byli informováni, že pacient byl obeznámen s diagnózou a lze např. očekávat, že dnes bude plačtivý. Není dobré, aby někdo sdělené informace zlehčoval, popíral či pacienta planě utěšoval, že „nebude tak zle“, neboť pacient v těžké situaci slyší selektivně, tj. hlavně to, co slyšet chce. Může si pak nakonec vytvořit zcela mylnou představu (např. řada pacientů po bioptické verifikaci inoperabilního tumoru je přesvědčena, že je po operaci nádoru, čili vše je již v pořádku).
Nesdělením pravdy připravujeme pacienta o různě dlouhou dobu, kdy už ví, že jeho život se chýlí ke konci a může ještě mnohé zařídit a mnohé ve svém životě změnit, případně si splnit sny, které doposud odkládal. Dozvídá-li se to týden před smrtí, pak často již není fyzicky schopen pořídit poslední vůli, hovořit s blízkými, napsat dopis, natožpak podívat se do míst, kam se celý život toužil vypravit.
 

Na jakou maximální dobu přijímáte pacienty?
Slyšela jsem , že máte nějaký limit.

Hospic poskytuje 2 typy lůžek.
Prvním typem je lůžko zdravotnické, určené těžce nevyléčitelně nemocným lidem s onkologickou diagnozou či jinou chorobou v terminálním stádiu. Pobyt na tomto lůžku je časově neomezený. Podmínkou je skutečný terminální stav pacienta.
Druhým typem je lůžko sociální, resp. odlehčovací  určené pro stabilizované klienty, o něž pečuje rodina v domácím prostředí. Cílem této služby je ulevit pečující osobě, umožnit jí odpočinek a nabrání nových sil, odjet na dovolenou apod. Pobyt  na tomto lůžku je vždy časově omezený.
 

Jaký je rozdíl mezi hospicem a LDN?

LDN je oddělení nemocnice, je zde dodržován nemocniční řád, kterému se pacient musí podřídit. Buzení v danou hodinu, hygiena, vizita, podávání stravy je pevně dané. Často jsou ordinovány odběry krve, vyšetření. Návštěvní doba většinou bývá omezená. Nemocní jsou zpravidla ubytováni na vícelůžkových pokojích. Materiální vybavení bývá často nejnutnější. Jsou řešeny  tělesné obtíže pacienta. Většinou není prostorově možné vyvezení plně imobilních nemocných na lůžku ven.
Hospic slouží lidem, kteří již zpravidla absolvovali mnoho pobytů v nemocnici, jsou vyčerpáni operacemi i následnou léčbou a jejich život se již chýlí ke konci. Proto se v hospici klade důraz především na kvalitu života nemocného. Rytmus dne si pacient určuje sám a jeho přání jsou ze strany personálu respektována. Nemocní nejsou buzeni v 5:30 odběrem krve, ale v 8 hodin snídaní. Po snídani se s personálem domluví na způsobu hygieny. Minimálně jedenkrát týdně je všem nemocným umožněna koupel ve vaně. Pomocí zvedacího zařízení lze každý den dopřát sprchu i plně imobilním nemocným. Lékařská vizita je stejně jako v LDN každý den. Oběd se podává ve 12:15 a po něm následuje chvíle odpočinku. Odpoledne dle přání nemocného je jeho volný čas vyplněn procházkou či projížďkou v parku, uvařením kávy, posezením v zimní zahradě, rozhovorem, četbou. Pravidelně 1x týdně se koná posezení s poslechem zpěvu studentek ze SPgŠ či výtvarnými činnostmi, např. vyráběním z keramické hmoty, ubrouskovou technikou apod.
Doba návštěv není nikterak omezena. Většina pokojů je jednolůžkových, max. 2 lůžkových s možností přistýlky pro rodinného příslušníka, který se může nechat ubytovat na pokoji spolu s nemocným. Materiální vybavení je komfortní. Nejsou řešeny jen tělesné obtíže pacienta, ale i stránka psychická, sociální, duchovní. Budovy hospiců jsou koncipovány tak, aby bylo umožněno i plně nehybným lidem vyjet na lůžku do parku či na terasu, do zimní zahrady či kaple.
Personál do hospice je vybírán přísně a sestry a ošetřovatelky, které v hospici pracují, si své práce váží a nepřistupují k ní jako k pouhému  zaměstnání, ale jsou ochotné a schopné udělat i mnohé navíc.  Práce v hospici je těžká i krásná zároveň. Krásná je i díky kvalitním mezilidským vztahům, které mezi personálem panují. V atmosféře úcty, důvěry a lásky se cítí nemocný  mnohem bezpečněji.

 

Jak může lékař doporučit hospic?

Hospic je vhodné nemocnému nabídnout jako moderní zdravotnické zařízení, kde je poskytována aktivní paliativní léčba příznaků choroby se zaměřením na léčbu bolesti. Hospic není čekárnou na smrt, ani nejlepším místem k umírání. Hospic je místem k životu, kde bude nemocnému umožněno dělat vše, co ještě zvládne, kde se  mu dostane nepřetržité lékařské péče,kvalitní  poctivé ošetřovatelské péče,  kde budou brány ohledy na to, jak člověk chce život, který mu zbývá, prožít.

Může být nemocný propuštěn z hospice domů?

Ano, propuštění z hospice je možné. V případě zaléčení bolesti, pokud rodina chce a může pečovat doma, lze propustit pacienta z hospice do domácího ošetřování. Někdy bývá využita i možnost, že se např. na týden v hospici ubytuje s nemocným i člen rodiny, zaučí se v ošetřovatelských úkonech a po propuštění  dál pokračuje v péči doma.

Kontakt

Magda Kümmelová

poradna@modrapomnenka.cz

Jihočeské centrum pomoci pro umírající, jejich blízké a pro pozůstalé
MODRÁ POMNĚNKA, z.s.
M. Horákové 1750
České Budějovice
370 05

+420 720 666 663

Vyhledávání

webmaster: Magda Kümmelová

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode