Dejte svým blízkým šanci - i konec života mohou mít hezký...

Diskuzní téma:

Datum 01.08.2013
Vložil Zdeněk Pozler
Titulek Moje milovaná Anička mi zemřela...

Moje milovaná Anička už mi zemřela, byl jsem se svojí rodinou, s našimi dětmi a byl jsem obklopen láskou sestřiček a ostatních v hospici.

Stále jsem se bál okamžiku, kdy nastane čas a budu se muset loučit se svojí milovanou manželkou, se kterou jsem byl 33 roků a strašně jsem těšil,že to bude delší. Avšak nemoc zasáhla do života mé milované a rovněž zasáhla mé srdce 02.07.2013, kdy v 15,30 hod. naposledy vydechla a začal mi veliký zármutek i zármutek celé mojí rodiny. Sestřičky v hospici byly velmi blízko mé milované manželky, mně i mojí rodiny. V okamžiku, kdy moje milovaná manželka zemžela jsem nebyl sám, neboť tam byla celá moje rodina a také sestřičky, které se staraly o nás o všechny.

Na moje přání připravily pro moji milovanou nádherné rozloučení, při kterém jsem také byl s celou svou rodinou. Sestřičky mě neopustily ani v této těžké chvíli, kdy jsem si nevěděl rady, co mám dělat a jak vlastně se mám s osudem rozdělení naší lásky vyrovnat. Když nám sestřičky a hlavně p.Magda připravily rozloučení, měl jsem pocit, jako bych se s milovanou Aničkou znovu setkal. Tak silný to byl zážitek. Ano, bylo mi u ní smutno, ale přitom tak krásně, jako bych s ní rozmlouval, a ona mi říkala, že jí je už krásně, abych se o ni nebál. Seděl jsem u ní až do 2 hodin do rána. Bylo mi s ní tak krásně, až jsem u její postele na chvilku usnul. Bylo to nádherné, když mě pak p. Magda potichoučku budila a já jsem ještě pořád svoji Aničku držel za ruku. Pomocí ducha mé milované jsem překonal bolest z loučení a vrátil jsem se k rodině, se kterou jsme pak ještě v hospici zůstali a sestřičky se o nás i potom postaraly. A měly o nás strach, aby naše bolest byla zvladatelná.

V tomto okamžiku jsem poznal sílu vlivu hospice na nemocné i na pozůstalé, i po celou dobu, kdy jsem byl v hospici se svoji milovanou manželkou od 13.05.2013 do 02.07.2013. Žili jsme tu spolu v manželské lásce, spali jsme vedle sebe jak v manželské posteli, byli jsme pořád spolu. A sestřičky i lékaři se celou dobu nádherně starali o moji milovanou a i o mně. I při rozloučení, v poslední chvíli života mé manželky nám byly sestřičky velikou oporou a hlavně oporou pro naše děti, které také opečovávaly a dávaly jim sílu k překonání smutku. Tady člověk, postižen smutkem, teprve pozná, jak láska cizích lidí pomůže bez jakýkoliv povinností, ale s citem pomoci druhému. A poznáte, jak je tady silná láska k druhým. Na to nemůžete zapomenout, že jsou lidé, kteří umí rozdávat, i když sami mají málo. V okamžiku, když jsem potřeboval já i moje rodina nás sestřičky neopustily a i druhý den se s námi moc hezky rozloučily. Jsem velice rád, že sestřičky v prachatickém hospici mají tak úžasné vedení jako je vrchní sestra Evička a staniční sestra Vlasta, že jsou všichni jako jedna rodina a vůbec není poznat, kdo je vedoucí a kdo je třeba ošetřovatelka. Všichni jedou naplno bez ohledu na své postavení. Tak příjemné pracovní soužití jsem neviděl, to snad ani není soužití, to je opravdu velká rodina a já jsem za to rád. Jsem rád i za to, že hospic je slovo, které nese jak morálku, tak i lásku a cit, pracovitost a hlavně v jakoukoliv dobu přinese nemocnému i příbuzným podporu a sílu. Já jsem to opravdu zažil. Nikdy nebyla žádná sestřička rozladěná a každá vždy měla pro mne a moji milovanou ženu úsměv a vlídné slovo. Rád se i teď do hospice vracím a cítím se tu pořád jako v rodině. Co je velmi zajímavé, p.Magda se zajímá o nás pozůstalé dál a stále tak krásným způsobem, že mně a nejen mně i dál pomáhá překonávat smutek a napomáhá mému snažení najít si cestu v životě i bez milované ženy, kterou jsem právě ztratil. Je opravdu moc příjemné, když i po ztrátě blízkého máte možnost obrátit se na „hospicovou rodinu“, která Vás ani teď neodmítne. Je velmi krásné, když víte, že máte kam se vrátit pro radu a pohlazení duše, která se potřebuje uzdravit. Moc mi pomohlo to velmi krásné smuteční rozloučení s mojí milovanou, pomohlo i mojí rodině, našim dětem, a my tak můžeme překonávat lépe bolest ze ztráty naši babičky a maminky. Moc a moc mě bolí, že už se moje Anička nemohla kvůli nemoci radovat z vnoučka, kterého už nemohla ani obejmout.

MOJE MILOVANÁ ANIČKO, VĚŘÍM, ŽE JSI TADY SE MNOU.
Tvůj Zdeněk.

 

Kontakt

Magda Kümmelová

poradna@modrapomnenka.cz

Jihočeské centrum pomoci pro umírající, jejich blízké a pro pozůstalé
MODRÁ POMNĚNKA, z.s.
M. Horákové 1750
České Budějovice
370 05

+420 720 666 663

Vyhledávání

webmaster: Magda Kümmelová

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode